Fotografie z archivu

Z dob monarchie je i druhý nejstarší dochovaný snímek, který zachycuje rodinu Matěje Sváty (druhý zleva) před jeho obchodem. Po pravici stojí Matějova žena a dítě po levici je zřejmě syn Josef, ostatní kolemstojící nedokáže nikdo identifikovat.

Pohlednici obce (čtyřsnímek dole) nechal ve 20. letech vytisknout Josef Sváta, který v Soběšicích pokračoval v kupecké tradici. S jeho osobou se pojí zajímavý příběh:
Otec Matěj, který byl starosvětsky založen, nepředal obchod synovi jen tak, nýbrž požadoval jeho odkoupení. Josef se tedy roku 1912 vypravil do Ameriky, aby si na živnost vydělal. V jižní Americe (v Brazílii) si našel práci - kácení stromů v pralese. Užíval ale rád života. Co vydělal, uměl i utratit. A tak málem obchod neměl kdo převzít. Štěstí se na Josefa usmálo, když po dvou letech cestou zpět do Evropy potkal dívku, která byla také za výdělkem v Americe. Padli si do oka a z parníku zamířili rovnou do Soběšic. Nevěsta si vezla dvacet tisíc zlatých a za tu sumu Josef od otce krám odkoupil. Obchod rozšířil přístavbou patrového domu k původní chalupě.

Pohlednice zachycuje novou školu postavenou před 1. světovou válkou v roce 1911, shromáždění na návsi před budovou staré školy, dnes zvané kaplička, pohled na náves s kapličkou a výrazným štítem hospody U Přibylů a novou část Svátova obchodu.

Zajímavým detailem na snímcích je kaplička sv. Jana Nepomuckého, která stojí ještě uprostřed rozcestí na Strašice (prohlédněte si zvětšený snímek dole vlevo), zatímco na pozdější fotografii ze 30. let (snímek dole vpravo) je kaplička už přemístěna z křižovatky a vestavěna do boku Svátova domu, kde stojí dodnes.

Chcete vidět, co ve výloze spatřili naši předkové ve 30. letech? Koukněte se:

Svátův obchod, pohled od silnice

Rybníček na rozcestí ke Strašicům nazývá obecní kronika z roku 1927 Kolmanojc rybníčkem. Někteří pamětníci ale tvrdí, že ho nechal vybudovat Josef Sváta poté, co u něj hořelo a ve vsi nebylo čím hasit. Kdo dnes ví, jak to bylo? Možná je pravda obojí a původní malou Kolmanojc nádrž nechal obchodník Sváta přestavět. Ať tak, či onak, na dobovém snímku je rybníček ještě bez současných, žulou zpevněných břehů.

Vrch Hořice - dominanta Soběšic - býval kdysi holý. Jen skála, křoví a traviny. Altánek postavený na vrcholku se tak stal jakousi minirozhlednou. Ze snímků je patrné, že ves z něj měl pozorovatel jako na dlani.

Přesné datum vzniku snímků se nepodařilo zjistit, nejspíš 40. léta minulého století (altán byl postaven roku 1943). V té době se již Hořice zalesňovala, snímek dole vlevo, datovaný 1932, ukazuje vrch stále jen jako království skalisek. Fotka dole vpravo (pořízená okolo roku 1960) dokládá, jak stromy postupně začaly bránit ve výhledu.

Pohled z Hořice z doby někdy okolo roku 1945. Od Svátova obchodu se podél Kavalojc stavení (dnes v tom místě stojí hospoda U Česánků) vine silnice ke Strašicům. Vpravo je pro srovnání současný snímek místa.

Na snímcích dole - historické pohledy na náves. První tři, asi ze 30. až 40. let, zachycují již neexistující či zcela přestavěné objekty. Čtvrtý snímek soběšické "hlavní ulice" bude nejspíš až z 50. let, poněvač silnice nemá ještě asfaltový povrch, ale zřetelně se tu už tyčí sloup elektrického vedení (elektrifikace od 1949).

Snímek soběšických hospodářů z 20. let minulého století.

Podle nářadí, které třímají v rukou šli nejspíš ze senoseče.
Jediný identifikovaný občan je vlevo na zemi ležící Václav Vichr (nar. 1904).

Po válce, v roce 1945, se v Soběšicích uskutečnily slavnostní dožínky. Snímky z této akce zachycují zejména tehdejší mládež. Podle svátečního ustrojení všech, i přihlížejících, lze soudit, že to v obci byla významná akce. 

Kvalita dalších fotek z této akce ale není příliš dobrá, originály o rozměru 5,5 x 5,5 cm jsou místy rozostřené.

Fotografie pravděpodobně z konce 50. let zachycuje soběšické zemědělce na poli. Při jaké příležitosti se nechali zvěčnit se nepodařilo zjistit.

Lidé v obci se nefotografují hromadně jako žáci ve škole, takže je těžké na snímcích zachytit celou vesnici. Přesto se vynořil jeden, který ukazuje hodně Soběšických najednou. Je to scénka z konopické slavnosti, které se v obci držívaly. Přesné datum vzniku snímku zatím nikdo neurčil, ale půjde nejspíš o rok 1964 či 1965.

V pravé části fotografie je k vidění mnoho dětských tváří dodnes žijících pamětníků. Poznáte je po 50 letech? Pro pohodlnější prohlížení je dole k dispozici větší detail snímku:

Snímek z roku 1964 zachycuje průvod s máječkem. 

V první polovině 60. let vyvíjel činnost soběšický ochotnický spolek. Dnes se bohužel podobných nadšenců ve vsi nějak nedostává...

K životu obce neodmyslitelně patřívala škola, nyní už bohužel zrušená. Školáci z nejstaršího třídního snímku z válečných let asi už většinou nejsou mezi námi. Zato na dalších fotografiích se mnozí i po 55 letech určitě poznají. Na snímku dole vlevo je pátá třída z roku 1961. Snímek vpravo je přibližně ze stejné doby.

Soběšická chasa mladá roste pěkně nahoru... Zpívávalo se s kytarami u táboráku nebo ve výčepu útulné hospůdky U Přibylů. Snímek je z 1. srpna 1971, kdy se soběšická chasa sešla o pouti na návsi před hospodou U Motlů (dnes již zbořenou, místo ní stojí kulturní dům, čili restaurace Pod Hořicí).

Romantické prostředí zalesněné Hořice uprostřed vsi přitahovalo mladé vždy. Na přelomu 60. a 70. let se tu během letních večerů pálily ohně a hrálo na kytary. Toto je snímek z roku 1972.