Menu
Obec Soběšice
Soběšiceu Sušice

Doba monarchie

Soběšice byly vsí majetkově smíšenou - půda i poddaní nepatřili jednomu feudálovi, nýbrž náleželi pod několikero panství. Dokládá to například výpis z Berní ruly z roku 1654, v níž je uveden soupis půdy a soběšických poddaných. (Berně = daně. Berní rula – byl soupis pozemků, který sloužil jako podklad pro výběr daní.) V uvedené době zdejší nevolníci patřili Johanitům strakonickým, vedeným velmistrem Rudolfem hrabětem Coloredem, dále Johanitům z Čimic, největší část jich náležela k panství žichovickému, v držbě Alžběty z Kolowrat a jen dva k bílenickému statku rytíře Zdeňka Ježovského z Lub. Od Kolowratů roku 1707 koupil žichovické panství (a tím i soběšické a damíčské statky) Jan Filip Lamberk, hrabě, později povýšený do knížecího stavu, kardinál a pasovský biskup. Koncem 18. století pak panství přešlo z rakouské linie rodu Lamberků na bavorskou.

Obec tvořily jednotlivé selské dvory, místní lidé se podle velikosti hospodářství dělili na sedláky, zahradníky a domkáře. Postupem let přibývalo malých usedlostí bez půdy, jejichž majitelé vypomáhali na selských gruntech. V zápisech obecních kronik byli uváděni zemědělci rustikální (starousedlí), kteří měli za povinnost robotovat na panských polích - tak zvaném dominikálním majetku. Panským dvorem Lamberků, kteří drželi nejvíce statků, bylo číslo popisné 1 a bývalý ovčín.

erbPoddaní Lamberků měli - jak uvádí obecní kronika - mnohem tvrdší život než ti, kteří náleželi strakonické vrchnosti. Robota byla v Rakouském císařství zrušena až v roce 1848. Z té doby je zaznamenána historka, jak jeden soběšický poddaný Lamberků právě vezl dřevo z Žichovic do Strakonic, když se cestou doslechl, že byla robota zrušena. Vypřáhl tedy koně, shodil klády z vozu a jel domů. Což svědčí o tom, že svoji vrchnost v oblibě neměl. Úřady ale stejně donutily rebela práci dokončit. Jak známo z historie, císař Ferdinand V. nedal poddaným svobodu z dobrotivosti, ale až pod tlakem lidových bouří, a to ještě pozvolna a s podmínkami - z poddanských břemen se museli vykoupit a za získanou půdu zaplatit státu i vrchnosti dávky.

V druhé polovině 19. století se vedly silné spory o obecní pozemky, pastviny a lesy, kronika uvádí, že měly výměru 406 jiter 702 sáhů. Což bylo zhruba 234 hektarů (jitro katastrální = 57,5464 arů, sáh čtver. = 3,60 m²). Spory se táhly více než padesát let a způsobily hodně rozepří mezi obyvatelstvem.

První pokusy o rozdělení pozemků se objevily v roce 1854, ale pro nesoulad názorů se s dělením začalo až v roce 1864 za rychtáře Pelešky (po chalupě Průšky). O účast na parcelování byla požádána Královská komora pro země české v Praze a jejím výnosem ze dne 4. prosince 1872 bylo povoleno pozemky rozdělit mezi zájemce za úhrnný obnos 20 tisíc zlatých, splatný během 20 let, a úroky použít k prospěchu ostatních občanů. Ani přes výnos královské komory nebyly hádky ukončeny a obyvatelé žádali vyslání zemské komise. Objevovaly se mnohé nepravosti ve snaze získat co nejvíce z děleného majetku.
K samotnému soudu o dělení došlo až v letech 1889-1892. Někteří občané, kteří se zastupitelstvu postavili na odpor byli za něj dokonce obžalováni a u soudu v Písku uznáni vinnými. Josef Petřík byl odsouzen na 6 neděl vězení, František Bernad na 3 neděle, Josef Uhlík (Kursík) na 3 neděle, Václav Šandara na 3 neděle, Matěj Žejdl na 8 dní.

V roce 1894 se mělo přikročit ke konečnému rozdělení, ale Soběšičtí opět nesouhlasili. Proti způsobu rozparcelování byly neustále vznášeny námitky. Některé pozemkové díly byly už zaknihovány, ale po podání protestů se dělením opět zabývaly soudy. Nejvyšší soud ve Vídni dokonce rozhodl o neplatnosti aktů a nutnosti vymazání z knih, což dále zvýšilo zmatky, co komu vlastně náleží. Rozbroje za všechna léta neumělo vyřešit ani obecní zastupitelstvo, ani Okresní hejtmanství v Sušici, ani Zemský výbor v Praze. Spory se protáhly až do 20. století, nebyly vyřešeny k spokojenosti všech ani do zániku rakousko-uherské monarchie a urovnávaly se ještě po vzniku Československé republiky. Jak uvádí obecní kronika, hádky o dělení pozemků se staly příčinou nevole mezi druhdy svorně žijícím obyvatelstvem.

mapa

Mapa Čech, kterou nakreslil Jan Kryštof Müller roku 1720, byla první mapou, která zaznamenala existenci Soběšic. (Více zajímavostí o vyobrazení obce na mapách najdete v rubrice Staré mapy.)

Informace o obci

Webkamera

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Počasí

dnes, pátek 29. 3. 2024
polojasno 16 °C 1 °C
sobota 30. 3. skoro jasno 19/7 °C
neděle 31. 3. zataženo 17/9 °C
pondělí 1. 4. slabý déšť 11/6 °C

Východ a západ slunce

Slunce vychází:5:46

Slunce zapadá:18:33